V Monitoringu eroze je už na začátku září zaznamenáno přes 440 erozních událostí. Tento počet je vyšší, než za kterýkoliv celý sledovaný rok v minulosti. Ukazuje to pomalé a nedostatečné kroky v adaptaci zemědělské krajiny na dopady klimatické změny. Nedaří se také zvrátit úbytek polních ptáků ani opylovačů. Nevládní ekologické organizace proto vyzvaly otevřeným dopisem předsedy koaličních stran, aby neopouštěli vládní závazky a zastavili ministra zemědělství Marka Výborného v dalším oslabování ekologických požadavků zemědělských dotací.
Dopis podepsala asociace ekologických nevládních organizací Zelený kruh, Hnutí DUHA, Česká společnost ornitologická a WWF v Česku. Kritizují zejména odkládání a oslabování ekologických podmínek dotací ze Společné zemědělské politiky, hlavního veřejného finančního zdroje pro zemědělské hospodaření. Organizace konstatují, že přes slibné počáteční kroky při nastavování zemědělských dotací ze Společné zemědělské politiky a některé další pozitivní kroky vidí bohužel v posledních měsících ústup vlády od tohoto úsilí a kontraproduktivní kroky.
Organizace proto žádají, aby vláda zachovala v největší ekologické dotaci pro zemědělce, tj. Každoroční 6-miliardové celofaremní ekoplatbě, klíčový požadavek na vyčlenění ploch pro přírodu, tedy krajinných prvků, úhorů a ochranných pásů. Díky podmínce v krajině vznikly desetitisíce hektarů přínosných ploch, které by nyní z krajiny opět zmizely. Odstranění podmínky se ministr zemědělství Marek Výborný snaží prosadit bez ohledu na svého stranického kolegu ministra životního prostředí Petra Hladíka, který s odstraněním podmínky bez náhrady nesouhlasí a kterého ministr Výborný obešel porušením jejich dohody.
Bez podmínky se vládě dle organizací nemůže podařit naplnit svůj závazek z programového prohlášení vyčlenit desetinu zemědělské půdy pro ochranu biodiverzity. Je přitom pravděpodobné, že zásadní oslabení ekologických požadavků odmítne i Evropská komise a zemědělci se tak o zachování podmínky dozví příliš pozdě.
Tento krok ministr Výborný prosazuje v situaci, kdy byl zaznamenán rekordní počet erozních událostí. K 3. září bylo registrováno 448 událostí v rámci aplikace Monitoring eroze. Za celý minulý rok přitom bylo zaznamenáno 238 událostí. Překonán je i dosavadní rekord 424 erozních událostí z roku 2019. Odložení účinnější protierozní ochrany prosazené ministrem Výborným dle odhadu VÚMOP naši republiku jen letos stálo 15 miliard korun. Letošní léto je také třetím nejteplejším létem v historii měření v Česku. Nadále navíc ubývá biodiverzita z krajiny. Například od roku 1982 ubylo již 40 % polního ptactva a tento úbytek se stále nedaří zastavit.
Organizace v dopisu také upozorňují, že bez zachování ekologických ambicí v zemědělských dotacích nebude možné plnit závazky z nařízení EU o obnově přírody, které vláda podpořila. Namísto postupných kroků pak bude nutné činit mnohem rozsáhlejší změny rok od roku.
Martin Rexa, koordinátor zemědělské kampaně Tohle Žeru Hnutí DUHA, říká: “Kroky ministra Výborného jdou proti slibům této vlády a proti potřebám naší krajiny. Postup, jakým ministr kroky prosazuje, svědčí o tom, že více naslouchá agroprůmyslovému byznysu než svému kolegovi, ministru Hladíkovi. Jeho návrhy by ale vedly k plýtvání veřejnými prostředky a to v době, kdy rekordní eroze odhaluje zranitelnost naší krajiny a nutnost ji urychleně adaptovat na dopady klimatické změny.”
Alžběta Procházková, zemědělská expertka WWF v Česku, říká: “Tzv. neprodukční plochy mají velký protierozní potenciál. Rušit je v době, kdy klimatické změny dopadají na Českou republiku srážkovými i teplotními extrémy a zvyšují tak významně riziko eroze, je nezodpovědné a neprozíravé. Ministerstvo by se mělo místo rušení zavedených opatření soustředit na to, jak zemědělcům pomoci opatření co nejefektivněji zavádět, aby se nejednalo o plochy bez užitku, jak je mnozí nesprávně vnímají, ale o plochy ozdravné, tak jak to má také podle smyslu opatření být.”
Václav Zámečník, zemědělský specialista České společnosti ornitologické, říká: “Stávající vláda si dobře uvědomila, že klimatické změny jen prohloubí ekologické problémy české krajiny. I proto si dala za cíl vymezit až desetinu zemědělské půdy pro ochranu přírody, ale tento plán má nyní zásadní trhliny. Zrušení povinnosti vyčlenit část ploch pro přírodu v rámci ekoplatby fakticky znamená, že další kroky ke zdravější krajině se odkládají na neurčito – jak dokládá posledních 20 let od vstupu do EU, do menších dobrovolných opatření na podporu přírody se zapojuje jen zlomek zemědělců.”
