Rusko letos upevňuje svoji pozici největšího světového vývozce pšenice. Pomáhá mu, že překonalo dopady západních sankcí, a také to, že blokací a bombardováním ukrajinských přístavů zásadně podvazuje zemědělský export svého klíčového konkurenta.
V důsledku invaze, resp. západních sankcí Rusko hlavně loni čelilo finančním a logistickým obtížím při vývozu své zemědělské produkce, ale ty se mu podařilo překonat, takže jeho letošní vývoz pšenice bude podle všeho historicky rekordní.
Rekordní ruský vývoz pšenice je ovšem příznivou zprávou zejména pro rozvíjející se ekonomiky typu Egypta. Umožňuje totiž zlepšit jejich zásobování základní potravinou a stlačit tak světové ceny pšenice na minimum za poslední takřka tři roky. A to i přes uvedené omezování vývozů z Ukrajiny.
Rusko se sice snaží povážlivě se snižující cenu pšenice „korigovat“, ale ani tak se mu nedaří její světovou cenu výrazněji zvýšit. Na burze v Chicagu, kde se světová cen ustavuje, se tak pšenice prodává za méně než polovinu své ceny z doby těsně po zahájení ruské invaze na Ukrajinu.
Ruské úřady se podle zdrojů agentury Bloomberg snaží situaci „korigovat“ snahou vynutit si, byť neoficiálně, určitou pevnou minimální cenu vývozu, která by zajistila, že export nebude z hlediska dopadu na daňové inkaso a veřejné finance země neúnosně levný – tedy ještě pod onou pevně stanovenou minimální cenou. Pokud například ruské úřady shledají, že vývozní cena té či oné konkrétní exportní dodávky pšenice je příliš nízká, zkrátka jí neudělí povolení k exportu.
Ovšem podle zdrojů agentury Bloomberg je uplatňování pevné minimální ceny v praxi nekonzistentní, což může svědčit například o tom, že snaha o korekci je alespoň v některých případech korupčně či jinak obcházena.
Jeden příklad takového obcházení za všechny. Začátkem září si Egypt objednal dovoz 480 tisíc tun ruské pšenice, a to od soukromého obchodníka a za cenu pod úrovní neoficiální minimální ceny. O několik dní později Egypt uvedl, že tento obchodník, společnost Solaris, bude moci zajistit dodávku sjednané pšenice z jiných zemí původu, než je Rusko. To umožňuje ruskému ministerstvu zemědělství zachovat si tvář: Rusko tedy prodává Egyptu pšenici za cenu pod úrovní minimální ceny, ale obě strany se tváří, že pšenice prodávaná až příliš levně není ruská. Protože pokud není předmětem obchodu ruská pšenice, jak se obě strany tváří, pak přece ani nemohlo dojít k porušení neoficiálního ruského ustanovení o určité minimální ceně ruského vývozu.
Rusko letos očekává sklizeň 78 milionů tun pšenice. Celkově by mělo podle jarního odhadu ministerstva zemědělství sklidit 123 milionů tun obilovin, a to včetně těch z okupovaného ukrajinského území. Právě i to, že Rusko mísí svoji pšenici a další obiloviny s ukrajinskou produkcí umožňuje navyšovat celkový objem vyvážené agrární produkce, která už jsou ovšem statisticky zachycena jako ryze ruská.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
