Agrární komora vydala 17. srpna 2023 tiskovou zprávu “Kvůli povinným úhorům může klesnout výroba chleba v Česku o 160 milionů bochníků“, ve které se tvrdě vymezila vůči vyčleňování tzv. neprodukčních ploch, podmínce zemědělských dotací v nové Společné zemědělské politice (SZP). Environmentální organizace považují použité argumenty za zavádějící a demagogické. Podle nich jsou takové snahy Agrární komory škodlivé a slepé vůči problémům, kterým zemědělské hospodaření čelí. Zbytečně polarizují zemědělskou i širokou veřejnost, aniž by přinášely konstruktivní řešení. Ignorují také fakt, že dotace, na které je podmínka navázaná, jsou veřejnými finančními prostředky, které mají zajistit udržitelné zemědělské hospodaření a finančně kompenzují zemědělce za plnění požadovaných podmínek.
Česká zemědělská krajina částečně přišla o schopnost odolávat dopadům probíhajících klimatických změn, a to vinou nešetrných zásahů v druhé polovině 20. století (scelování polí, odstranění krajinných prvků nebo odvodnění krajiny) a v důsledku intenzifikace hospodaření právě díky dotacím ze SZP po roce 2004. Zároveň sledujeme neustálý pokles početnosti i druhové pestrosti celé řady rostlinných a živočišných druhů. Právě nové podmínky zemědělských dotací se přitom snaží stav krajiny zlepšit a jsou pro českou krajinu jednoznačně více příležitostí než hrozbou.
Martin Rexa, koordinátor zemědělské kampaně Hnutí DUHA, k tomu řekl: “Agrární komora zbytečně poštvává své členy proti správným snahám podpořit ozdravení půdy, zastavit alarmující úbytek biodiverzity, snížit znečištění vod pesticidy a adaptovat krajinu na dopady klimatické změny. Zjednodušuje a manipuluje fakty, bagatelizuje problémy, kterým krajina i zemědělství čelí. Tím svým členům reálně škodí, protože proti nim poštvává i veřejnost, která je právoplatně znepokojena současným stavem. Chápeme že zemědělci mohou tzv. neprodukční plochy vnímat jako komplikaci a je potřeba je lépe podpořit, ale cestou není je takto nesystémově odmítat.”
“Snahy o zlepšení stavu zemědělské krajiny přináší každá nová reforma SZP, ale i přes jednoznačné doklady o jejich potřebnosti ze strany vědců a veřejnou poptávku veřejnosti se stále nedaří nastavit takové podmínky zemědělských dotací, aby se podařilo zvrátit dosavadní negativní dopady hospodaření na krajinu. Jedním z důvodů je i postoj zemědělských organizací hájících zejména intenzivní zemědělskou praxi jak na národní úrovni, tak i na úrovni EU. Tisková zpráva Agrární komory plná nepřesností a zavádějících tvrzení je toho dokladem,” doplnil zemědělský specialista České společnosti ornitologické Václav Zámečník.
“Skutečné problémy, které v dlouhodobé perspektivě ohrožují potravinovou bezpečnost Česka a Evropské unie, jsou degradované přírodní zdroje – voda a půda, klimatická změna a úbytek biodiverzity. Přijít s takovýmto strašením v době, kdy extrémy počasí ohrožují úrodu po celém světě, je nevkusné. Je třeba hledat smysluplná řešení pro krajinu a zemědělství a ne se zarytě držet starých pořádků,” podotýká Alžběta Procházková ze Světového fondu na ochranu přírody.
“Je také vidět, že významně selhávají Ministerstva zemědělství a životního prostředí, když nejsou stále schopny vysvětlit mnohým zemědělcům, proč jsou plochy pro přírodu v naší krajině, která utrpěla v minulých desetiletích obrovské šrámy, potřebné. A co by znamenalo nejednat a spoléhat na to, že se současným převažujícím modelem hospodaření se nám důsledky klimatické změny nebo úbytku biodiverzity zázračně vyhnou,” dodává Martin Rexa.
Agrární komora se tímto útokem pravděpodobně snaží v souladu se svou mateřskou evropskou asociací COPA-COGECA zajistit další odložení ekologických požadavků i pro příští rok. S těmito snahami se bohužel potkává s Ministerstvem zemědělství, které na červnovém zasedání Rady Evropské unie požádalo s dalšími státy Evropskou komisi o to samé.
Citace Agrární komory (neseřazené chronologicky) a jejich zpochybnění:
“Nová povinnost vyčlenit tzv. „neprodukční plochy“ spočívá v tom, že nejméně čtyři procenta půdy, kterou zemědělec vlastní nebo si pronajímá a kde by se jinak pěstovaly obiloviny nebo olejniny, nelze obdělávat.” “Zemědělci se museli v letošním roce vyrovnat s novými pravidly, podle kterých musí vyjmout z hospodaření nejméně čtyři procenta orné půdy například na úhory, ochranné pásy a další krajinné prvky. Na této části pole nemohou provádět žádné produkční činnosti.” “Tyto ambiciózní požadavky na pěstitele, které má Česko nastavené mnohem přísněji než v mnoha ostatních členských zemích Evropské unie, mohou ve výsledku prodražit výrobu potravin, což si jistě nepřejí tuzemští producenti, ani zákazníci. Považujeme za nespravedlivé a nerovné, že si některé státy vyjednaly výjimky z dodržování pravidel, která musíme plnit my – čeští zemědělci.”
Ve skutečnosti stačí vyčlenit pouze 3 % půdy, ze které za současných podmínek zemědělec nemůže sklidit produkci. Na dalších 4 % lze pěstovat meziplodiny nebo plodiny vázající dusík (např. vojtěška), které lze např. jako krmivo použít. Alternativní možností je vyčlenit jen 4 % úhorů, ochranných pásů a krajinných prvků.
Oproti jiným státům Česká republika umožnila zemědělcům přeměnit úhory z luk a pastvin, ačkoli evropská podmínka je mířená na podporu v rámci orné půdy. Podmínky jsou tak proti evropskému standardu naopak rozvolněny. Naštěstí se nakonec podařilo tuto výjimku omezit jen do roku 2025.
Zemědělské organizace si také oproti původním návrhům vymohly v rámci tzv. celofaremního ekoschématu počítat mezi úhory tzv. zelené úhory, které mohou spočívat v osetí jen jednou rostlinou, např. trávou. Jejich přínos pro biodiverzitu je tak oproti tzv. nektarodárným úhorům výrazně nižší.
“V praxi to znamená to, že se zde volně rozrůstají jakékoliv rostliny a množí různí živočichové včetně plevelů a škůdců, kteří následně ničí úrodu na celém poli.”
Protipřírodní model implicitně navrhovaný Agrární komorou, tedy intenzivně obhospodařovaná pole a krajina bez jakýchkoli krajinných a přírodních prvků, v kterých by se mohli “množit různí živočichové”, je představa apokalypticky holé agroprůmyslové krajiny a naprosté popření reality toho, že zemědělské hospodaření může fungovat jen díky přírodním procesům. Je také popřením různých státních strategií a koncepcí, které o potřebě obnovovat krajinné prvky a krajinnou pestrost hovoří. Že si takovou představu dovolí vedení zákonem ustanovené a státem podporované instituce komunikovat, je alarmující.
Zemědělci mají možnost úhory sami osít rostlinami z velmi širokého výběru a dokonce mohou každý rok úhor rozorat a založit znovu.
Plochy pro přírodu a biodiverzitu okolo polí stabilizují nebo i zvyšují výnosy plodin skrze zajišťování podpůrných funkcí, jako je opylování, podpora predátorů tzv. škůdců aj. (viz níže). Naopak, rozsáhlé monokultury bez jakýchkoli přírodních prvků jsou nejnáchylnější k rychlému a nekontrolovanému rozšíření tzv. škůdců. Tomu přispívá také časté pěstování plodin po sobě a nevhodné osevní postupy.
“V následujícím roce tak může dojít podle analýzy Agrární komory ČR k úbytku přibližně 86 tisíc hektarů produkční zemědělské půdy. “
Mluvit o úbytku produkční půdy je zcela zavádějící, jelikož na úhorových plochách nebo v krajinných prvcích se půda může naopak částečně vzpamatovat z intenzivního využívání půdy (není možné zde používat pesticidy ani umělá hnojiva),zlepšit své produkční schopnosti a jako útočiště pro užitečné půdní organismy pozitivně ovlivnit i okolní půdu. Úhory je přitom možné po roce až dvou přesouvat.
Mezi lety 1948–1989 bylo rozoráno 270 000 ha luk a pastvin, 145 000 ha mezí (tj. 800 000 km), 120 000 km polních cest, odstraněno bylo 35 000 ha lesíků, hájků, remízků a 30 000 km liniové zeleně.
Vhodně umístěné úhory s pestrou skladbou rostlin mohou plnit mnohé ekologické podpůrné funkce, jako je ochrana půdy před erozí, podpora opylovačů, podpora predátorů škůdců, zádrž vody a adaptace krajiny na dopady klimatické změny atd.
“Z této plochy by mohlo být podle analýzy Agrární komory České republiky vyrobeno například 160 milionů bochníků chleba nebo krmivo pro 170 tisíc prasat.”
“Podle aktuální struktury plodin tak nebudou zasety obiloviny na 47 tisících hektarech (především pšenice a ječmen), některé olejniny na 13,5 tisíci hektarech a pícniny v čele s kukuřicí na zeleno mohou přijít o přibližně 16 tisíc hektarů osevní plochy. … S tím bude následně spojený pokles sklizně pšenice o zhruba 185 tisíc tun, ječmene o bezmála 70 tisíc tun, řepky o 46 tisíc tun, pícnin o 160 tisíc tun, kukuřice na zrno o téměř 22 tisíc tun a cukrové řepy bude méně o takřka 150 tisíc tun.”
“Snížení objemu výroby chleba nebo krmiv pro prasata jsou pouze dva typické příklady z mnoha, které ilustrují, že úbytek osevní plochy některých plodin může mít poměrně zásadní vliv na tuzemský maloobchod s potravinami. Můžeme si potraviny ve větší míře dovážet … spotřebitel bude vystaven ještě většímu kolísání cen, než jakému čelil v roce minulém, kdy se dále propadala soběstačnost ve výrobě potravin, a naopak zvyšovala závislost na dovozech.”
Česká republika je z hlediska obilovin soběstačná ze 157 % (pšenice 190 %, ječmen 130 %), z hlediska cukrové řepy ze 137 %, z hlediska řepky olejné ze 108 %. Ani jeden z avizovaných údajných poklesů produkce tak neohrozí soběstačnost ČR.
Většina v EU vypěstovaných obilnin je použito jako krmivo pro dobytek. V ČR bylo 45 % spotřebované pšenice, 42 % spotřebovaného ječmenu, 79 % spotřebované kukuřice na zrno použito jako krmivo. [10] Evropská spotřeba masa je příliš vysoká z hlediska zdravotního i ekologického a přispívá zhoršování klimatické změny.
Jak ukázaly poslední roky, výkyvy v cenách potravin odvisí od zcela jiných příčin než od ekologických podmínek dotací. Jde zejména o výkyvy v cenách fosilních paliv, ze kterých pochází vnější vstupy do zemědělství (umělá hnojiva, pohonné hmoty atd.) nebo spekulace na trzích s potravinami.
Výnosy plodin jsou zároveň v současné době mnohem více ovlivňovány dopady klimatických změn skrze nepříznivé počasí a nedostatečně adaptovanou krajinu. Např. kvůli loňskému suchu klesla produkce kukuřice na zrno o 35 %. Klimatická změna bude zásadním faktorem v ohrožení potravinové bezpečnosti v budoucích letech.
Demagogický argument porovnávající potenciálně vyrobené chleby oproti tzv. neprodukčním plochám není nový. Byl používán např. v Rakousku v minulém roce v (úspěšné) snaze oslabit ekologické požadavky pod záminkou výkyvů spojených se začátkem války na Ukrajině. Jak se však poté ukázalo, jen na 0,6 % neprodukčních ploch uvolněných pro produkci byla pěstována pšenice, z které se potenciálně mohl chleba vyrobit. Naprostá většina ploch byla použita pro pěstování krmiv pro dobytek.
