Přesně před dvěma lety (17. srpna 2021) začaly být povinné nové emisní limity pro velká spalovací zařízení, které se v Česku týkají především velkých hnědouhelných elektráren. Zpřísnily se tak požadavky na ochranu zdraví lidí před vypouštěním škodlivých plynů, jako jsou oxidy dusíku, či mikroskopického prachu a vůbec poprvé se začalo regulovat vypouštění toxické rtuti do ovzduší. 100 ze 110 velkých spalovacích zařízení v ČR výjimku na rtuť nepotřebovalo. Naopak největší výjimky z limitu pro toxickou rtuť dostaly v době ministra životního prostředí Richarda Brabce uhelné elektrárny Počerady, Chvaletice a Ledvice. Elektrárna Chvaletice již před více než rokem o výjimku přišla, přesto limity stále neplní. Vláda Petra Fialy přitom ve svém programovém prohlášení slíbila: “Omezíme udělování výjimek z limitů pro emise znečišťujících látek.”
Úplně největší výjimku z emisních limitů (na čtyřnásobné překračování limitu u rtuti a celkově na 1250 kg této látky) obdržela od úřadů uhelná elektrárna Počerady ze skupiny Sev.En Energy AG Pavla Tykače, požádal o ni však ještě předchozí vlastník – Skupina ČEZ. Kvůli nezákonnosti však tuto výjimku žalují nevládní organizace. Druhou největší výjimku (z hlediska celkového množství rtuti) obdržela elektrárna Chvaletice stejného majitele. Tato výjimka však již od 22. června 2022 neplatí, neboť ji pozastavil a následně zrušil soud, protože byla svým rozsahem nezákonná. Elektrárna však kvůli nečinnosti úřadů limity stále nemusí plnit ani více než rok po zneplatnění výjimky. Nedávno dokonce Krajský úřad Pardubického kraje rozhodl, že elektrárna nemusí emisní limity plnit až do 31. 5. 2024, přestože takové rozhodnutí (fakticky udělení další výjimky) je zcela protiprávní.
Třetí největší výjimku (z hlediska celkového množství rtuti) dostala elektrárna ČEZ Ledvice. Na čtvrtém místě je elektrárna Tušimice (ČEZ), která dostala krátkou výjimku a limity už začíná plnit. Na pátém místě je elektrárna Opatovice (EPH). Výjimky z limitu pro rtuť obdržely dále zařízení spalující uhlí Mělník I a II (ČEZ), Prunéřov II (ČEZ), Unipetrol (Unipetrol RPA), Tisová II (Sokolovská uhelná) a Vřesová (Sokolovská uhelná).
Za pozornost stojí případ elektrárny Prunéřov II, kde ČEZ napřed obdržel krátkou výjimku pro účely dosažení emisních limitů se zpožděním. Následně však zažádal o prodloužení výjimky až do roku 2029. Zároveň však přistoupil na zásadní omezení provozu elektrárny (kterým má dosáhnout udržení celkového množství vypuštěné rtuti na stejné úrovni, jako by emisní limit plnil) a závazné stanovení termínu odstavení elektrárny nejpozději do 31. 12. 2030. V případě vyčerpání emisního stropu přitom bude muset elektrárna začít plnit limity, nebo uzavřít svůj provoz dříve. Nevládní organizace toto řešení považují za schůdné pro případ, že elektrárenská firma nechce do uhelného zařízení již investovat a má plán na ukončení jeho činnosti.
Uhelné elektrárny však rtuť nejen vypouští, ale Česku kvůli tomu také patří mezi země s největším spadem rtuti na čtvereční kilometr. 55 procent tohoto spadu pochází ze zdrojů na území České republiky. Česko patří paradoxně i do desítky zemí, které nejvíce přispívají ke znečištění Baltského moře rtutí, kde je jediným znečišťovatelem, který neleží přímo u moře. Rtuť se v sladkovodním i mořském prostředí mění na methylrtuť, která má vysoce toxické účinky na nervovou soustavu. Má schopnost prostupovat placentou a negativně ovlivňovat vývoj mozku ještě nenarozeného dítěte v těle těhotné ženy. Ukládá se v lidském těle a během těhotenství se postupně dostává do vyvíjejícího se organismu dítěte.
Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA, říká: “Již dva roky mělo být zdraví lidí v Česku lépe chráněno před zplodinami z uhelných elektráren a dalších velkých spalovacích zařízení. Naprostá většina zařízení se přizpůsobila. Bohužel zdaleka největší zdroje toxické rtuti – elektrárny Počerady, či Ledvice – pokračují ve znečišťování kvůli výjimkám z emisních limitů. Uhelná elektrárna Chvaletice pak kvůli nečinnosti úřadů limit překračuje dokonce bez platné výjimky. Ministr životního prostředí Petr Hladík by měl v souladu s programovým prohlášením vlády zakročit a zajistit, že překračování limitů nebude tolerováno a nezákonné výjimky budou přehodnoceny.”
Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace, říká: “Po dvou letech je čas bilancovat. Na některých elektrárnách se buď úplně bez výjimek, nebo s krátkými výjimkami již podařilo dosáhnout úrovně emisních limitů. Ovšem u některých elektráren stále tlačí jejich provozovatelé na co nejdelší a nejbenevolentnější limity. A případ elektrárny Chvaletice, která výjimku z emisních limitů nemá, a přesto limity neplní, je naprostá fraška. Tam by mělo ministerstvo životního prostředí co nejrychleji zasáhnout a sjednat nápravu.”
Eliška Beranová, právnička Frank Bold, která se emisním limitům dlouhodobě věnuje, říká: „Česká republika je jednou z nejštědřejších zemí v EU, pokud jde o udělování výjimek z emisních limitů pro znečišťovatele. Limity přitom prošly dlouhým procesem příprav a konzultací, aby odrážely účinky nejlepších ekonomicky dostupných technologií. Po schválení limitů navíc následovala čtyřletá lhůta, během které se jim měly uhelné elektrárny přizpůsobit. I přesto řada z nich limity stále neplní a využívají rozsáhlé výjimky na hraně či za hranou zákona.”
