Prognóza, že Češi budou po zrušení karenční doby „více nemocní“, se potvrzuje. Loni totiž prostonali celkem přes 91 milionů dní, vyplývá z údajů České správy sociálního zabezpečení (zde). Jde o mnohaletý rekord. S výjimkou roku 2021, který byl ovšem ještě poznamenán pandemií onemocnění covid-19, se totiž jedná o nejvyšší počet prostonaných dní od roku 2007. Zrušení karenční doby je hlavním trvale působícím důvodem citelného nárůst počtu prostonaných dní.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek nyní připouští návrat karenční doby. Zjevně má podporu podstatné části vládní pětikoalice. Takový krok by byl kýžený jak z hlediska zaměstnavatelů, tak také celého trhu práce. Nemocnost Čechů by mohla poklesnout o zhruba 30 procent.
V době pandemie pochopitelně narůst způsoboval i samotný covid. Opatření zaváděná v souvislosti s šířením onemocnění si tehdy vyžádala vydávání nebývalého množství karantén, při kterých mají pojištěnci nárok na dávku v pracovní neschopnosti. V souvislosti se zavedením takzvané „izolačky“, neboli příspěvku nad rámec náhrady mzdy za pobyt v karanténě, počet případů pracovní neschopnosti dále stoupl. Zaměstnanci se totiž díky zmíněnému finančnímu navýšení ochotněji uchylovali do karantény a ochotněji také nahlašovali své rizikové kontakty.
K nárůstu počtu prostonaných dnů však docházelo už před propuknutím pandemie. Zatímco totiž v období let 2010 až 2018 činil průměrný roční počet prostonaných dní zhruba 62,4 milionu, v roce 2019 náhle tento počet poskočil na 75,1 milionu dní, tedy na nejvyšší hodnotu od roku 2008. V roce 2020, prvním pandemickém, poskočil počet prostonaných dní na takřka 86,5 milionu, předloni pak dokonce na 93,7 milionu.
Ke zrušení karenční doby došlo 1. července 2019. To znamená, že zaměstnancům jsou nyní jako před rokem 2008 propláceny i první tři dny nemoci. To evidentně už od druhého pololetí 2019 a vede k nárůstu takzvané fiktivní nemocnosti. Zaměstnanci tedy poukázání na svoji nemoc využívají jako snadnou omluvu ze zaměstnání. V letech 2020 a 2021 však tato skutečnost byla zamlžena efektem pandemie. Loňský rok už pak poskytuje poměrně průzračný obrázek. A počet prostonaných dní byl loni o zhruba třicet procent vyšší než v roce 2018, což byl poslední celý rok před zrušením karenční doby a zároveň před pandemií. Tehdy počet prostonaných dní nedosáhl ani 70 milionů.
Firmám přitom stále chybí statisíce pracovníků. Pracovní síly se jim, jak známo, nedostávalo už i kvůli pandemii, například ve stavebnictví či zemědělství. Zrušení karenční doby a zjevný nárůst fiktivní nemocnosti ale v souhrnu způsobuje výpadek dalších desetitisíců lidí z celkové pracovní síly.
Pozitivním efektem zrušení karenční doby je to, že zaměstnanci svá onemocnění, například různé virózy, v menší míře takzvaně přechází. Tím by se měla snížit míra šíření infekčních onemocnění v pracovních kolektivech. Zda tomu tak skutečně je, se uvidí až s delším časovým odstupem, alespoň několikaletým, do skončení mimořádné pandemické situace, která související statistická srovnání zásadně zkreslila.
Teprve tedy za několik let bude možné spolehlivě posoudit, zda příznivý „nepřímý“ efekt zrušení karenční doby je či není s to kompenzovat negativní „přímý“ efekt spjatý s růstem nákladů zaměstnavatele, které vznikají právě kvůli jejímu zrušení.
Karenční dobu uplatňuje více než polovina zemí Evropské unie. Náklady zaměstnavatelů na pracovní sílu přitom už nyní patří v ČR k nejvyšším v rámci EU a jejich další růst pochopitelně sníží celkovou konkurenceschopnost tuzemských firem a podniků.
Zrušení karenční doby v roce 2019 v souhrnu zvýhodnilo postavení zaměstnanců před podnikateli a živnostníky (OSVČ). To proto, že sebezaměstnané osoby, jichž se karenční doba pochopitelně netýkala, a zaměstnavatelé jsou zrušením poškozeni. Zato zaměstnanci si relativně polepšují. Mají snazší život i případnou nemoc. Ale i tu fiktivní, ovšem.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
