Začátkem listopadu uvedla Světová rada pro zlato (World Gold Council – WGC), že centrální banky a jiné finanční instituce pokračují v hromadění zlata. Nákupy se odhadují na čtvrtletní rekord 399,3 tuny. Česká národní banka za světovými velmocemi výrazně zaostává, což je podle odborníků v současné ekonomické situaci krátkozraké.
Zlato je nejodolnějším aktivem, které lze vlastnit. Velmi dobře to vědí centrální banky i další finanční instituce, které drahý kov ve velkém nakupují. „Podle WGC jde o největší čtvrtletní poptávku po zlatě od roku 2000, kdy začala tyto údaje monitorovat. Zároveň byl téměř dvojnásobně překonán i rekord z 3. čtvrtletí 2018, kdy bylo nakoupeno 241 tun zlata. Současně se také jedná o osmé čtvrtletí po sobě jdoucích čistých nákupů zlata centrálními bankami. Celkové roční nákupy dosahují již nyní 673 tun, což je více než za kterýkoli jiný celý rok od roku 1967,“ popsal Roman Pilíšek, ekonom a spoluzakladatel společnosti www.zlaterezervy.cz.
Celkové nákupy zlata centrálními bankami dosáhly ve 3. kvartálu letošního roku 89,5 tuny, přičemž mezi hlavní kupující patřily centrální banky Turecka, Uzbekistánu, Mosambiku, Filipín, Mongolska a Indie. „Podle dalšího hlavního informačního zdroje WGC, londýnské analytické společnosti Metal Focus, nakoupily zbylých 310 tun zlata jiné finanční instituce. Do této kategorie kupujících mohou spadat zejména finanční instituce Číny, Ruska, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Kuwaitu nebo Indie. Je totiž pravděpodobné, že některé z těchto zemí začaly podnikat vlastní kroky vzhledem k situaci v mezinárodních vztazích a globální politice,“ vysvětlil Roman Pilíšek.
Největším těžařem zlata ve světě je Čína s více než 350 vytěženými tunami ročně, hned za ní Rusko, které obvykle produkuje více než 300 tun ročně. „Čína jen zřídka zveřejňuje, kolik zlata její centrální banka nakupuje. V roce 2015 Čínská lidová banka odhalila po šesti letech mlčení téměř 600tunový skok ve svých zlatých rezervách, což odbornou veřejnost doslova šokovalo. Země od roku 2019 nehlásila žádnou změnu v množství svého zlata, což podnítilo spekulace, že by mohla nakupovat opět mimo oficiální záznamy,“ uvedl Roman Pilíšek. Rusko patřilo k významným vývozcům zlata, to se ale letos změnilo. Před únorem 2022 vyváželo kov do obchodních center jako Londýn a New York, ale také do zemí v Asii. „Od invaze na Ukrajinu už ruské zlato není na Západě vítáno. To naopak zvyšuje možnost, že by centrální banka Ruska mohla přistoupit k nákupu těchto dodávek, jak na jaře oficiálně avizovala. Ruské rezervy v dolarech a eurech byly zmrazeny sankcemi, tudíž zlato je jedna z mála alternativ,“ řekl Roman Pilíšek.
V porovnání s ostatními vyspělými zeměmi jsou zásoby zlata České republiky takřka nulové. Česká národní banka, která se v minulosti ke zlatu stavěla spíše odmítavě a své zásoby prodávala, sice otočila, k velkým nákupům drahého kovu ale nedochází. Ke konci loňského roku měla v ČNB trezoru v rámci devizových rezerv 340 tisíc trojských uncí zlata a necelých deset tisíc mimo oficiální rezervy. Dohromady tak banka disponuje necelými deseti tunami kovu, které představují pouze 0,4 procenta celkového objemu devizových rezerv ČNB. Podle Světové rady pro zlato vlastní ČNB zhruba desetkrát méně zlata, než odpovídá doporučení Mezinárodního měnového fondu.
„Nákup zlata již dříve avizoval současný guvernér centrální banky Aleš Michl. Navíc s ohledem na aktuální ztrátu ČNB, která je historicky nejvyšší – více jak 300 miliard korun, by držba zlata ke kredibilitě centrální banky a důvěryhodnosti v českou korunu jistě pomohla. Zvláště v kontextu aktuálně zveřejněné zprávy největší japonské investiční skupiny Nomura, která varovala, že Česku hrozí během následujícího roku závažná měnová krize,“ uvedl Roman Pilíšek. Podle ekonoma je fyzické zlato v podstatě nejtvrdší valuta, kterou může jak jednotlivec, tak i finanční instituce disponovat. Nadále zlato je a bude součástí měnového systému, v němž hraje nezastupitelnou roli, zvláště v případě ekonomické nebo politické nestability. Pro jednotlivce pak držba fyzického zlata představuje způsob, jak své úspory vyjmout z finančního systému, nehledě na přirozenou ochranu úspor před jakoukoliv měnovou nebo finanční krizí.
