Ministr zemědělství Zdeněk Nekula má nyní poslední možnost provést potřebné změny ve Strategickém plánu Společné zemědělské politiky, než jej předá do procesu SEA. Plán v současné podobě nepřipraví krajinu na dopady klimatických změn a nezvrátí úbytek biodiverzity. Ekologickým organizacím se sice za více než dva roky příprav podařilo prosadit mnoho požadavků z výzvy Za zdravou a pestrou krajinu, ale většinou v nedostatečném rozsahu. Ministr Nekula za 6 měsíců v úřadu provedl některé pozitivní změny, ale méně, než se očekávalo a než by odpovídalo plnění Programového prohlášení vlády. Navíc prosazuje odklad důležitých opatření o další roky, což může znamenat ztrátu dalšího času potřebného na obnovu a adaptaci krajiny.
První verzi Strategického plánu zveřejnilo ministerstvo zemědělství před dvěma roky. [2] Přípravu SZP pozitivně ovlivnila Zelená dohoda pro Evropu s cíli do roku 2030, jako jsou 10 % ploch pro biodiverzitu v zemědělské krajině, omezení pesticidů o 50 % nebo ekologické zemědělství na 25 % ploch. Naopak pro oslabování snah k ekologické udržitelnosti byly zneužity politické debaty okolo Covidu či válka na Ukrajině.
Celkově nová SZP přináší oproti předchozímu období některé pozitivní změny dojednané částečně na evropské a částečně na národní úrovni. V době sílících dopadů klimatické změny a úbytku biodiverzity však nejde o změny dostačujícího rozsahu. Sucha tak budou nadále výraznější, než by se zdravou půdou musela být, polní ptactvo či hmyz budou nadále v ohrožení a nepodaří se napravit kontaminaci vod pesticidy.
Ministr Nekula oproti verzi exministra Tomana provedl některé pozitivní změny, jako je omezení monokultur v oblastech silně ohrožených erozí na 10 ha nebo částečné navýšení ploch pro hmyz na pastvinách a loukách. Ale plnění Programového prohlášení vlády vyžaduje mnohem ambicióznější změny. Ministr Nekula se zatím nechystá adekvátně reagovat ani na velmi kritické připomínky Evropské komise.
Ekologické organizace se po celou dobu zapojovaly v rámci možností daných ministerstvem do příprav a prosazovaly požadavky z výzvy Za zdravou a pestrou krajinu, kterou zatím podepsalo 20 tisíc lidí. Mnohé změny se podařilo prosadit, ale většinou v nedostatečném rozsahu. Z hlavních oblastí výzvy se tak významněji zlepší podpora ekologického zemědělství, ale obnova krajiny nebo lepší péče o půdu se bude konat jen v omezeném rozsahu. Nejvýznamněji chybí jakákoliv podpora pro obnovu mezí, remízků či mokřadů.
Ministerstvo právě v těchto dnech finalizuje podobu plánu a má tak stále prostor provést potřebné změny před jeho předložením do hodnocení v rámci procesu SEA, kterým musí Strategický plán projít. Největší možnosti nabízejí tzv. ekoschémata, kde ministr bezdůvodně opustil příslib vytvořit další motivační opatření. Také hodnocení SEA může přinést potřebu úprav Strategického plánu. Další změny se dají očekávat v reakci na úpravy evropské legislativy tak, aby s nimi Strategický plán byl v souladu. Podle rychlosti přijetí by tak významnější vliv mohl mít tzv. Zákon o obnově přírody (Nature Restoration Law) nebo Nařízení o udržitelném užívání pesticidů, které bude ministr Nekula řešit v rámci českého předsednictví.
Martin Rexa, koordinátor kampaně Tohle Žeru Hnutí DUHA, řekl: „Doufali jsme, že opakující se sucha a alarmující zprávy o klesajících počtech hmyzu či ptáků budou dostatečným impulsem pro významný obrat dotační politiky. Že konečně budeme z našich peněz platit jen takové hospodaření, které bude správně pečovat o půdu, zadržovat vodu, podporovat biodiverzitu a bude odolávat extrémům klimatické změny. Příslibem k tomu bylo i Programové prohlášení vlády. Ale i přes určité pozitivní změny budeme mít o naši krajinu i o schopnost stabilně produkovat potraviny nadále velkou starost, protože celkový obraz je nemastný neslaný. Ministr Nekula by měl svou energii zamířit na další pozitivní změny místo na prosazování odkladů potřebných opatření, kterými by situaci jen zhoršil.”
Václav Zámečník, zemědělský specialista České společnosti ornitologické dodal: „Ekologické nevládní organizace dlouhodobě upozorňují na problémy zemědělské krajiny a nutnost skutečné reformy zemědělských dotací, aby došlo k požadované změně směrem k udržitelnému hospodaření a posílené ochraně přírodních zdrojů. I přes některé dílčí pozitivní kroky stávající vlády zůstává celkový obrázek bohužel prakticky nezměněný – výraznější proměna české krajiny se zatím nekoná. Postupující klimatická změna přitom odhaluje nedostatečnou schopnost české krajiny čelit delším výkyvům sucha a dalším extrémním projevům počasí. Stejně tak z naší krajiny stále mizí život – jen od vstupu do Evropské unie jsme přišli téměř o třetinu polních ptáků. Naděje vkládané do nové podoby zemědělských dotací, zejména do ekoschémat, nejsou bohužel zatím naplněné.”
