Ministr životního prostředí Petr Hladík představil závazek Vlády ČR k vytvoření nadresortní strategie, která má sladit zájmy obyvatel, hospodářství i budoucích generací v péči o naši krajinu. Představená Politika krajiny má být podle vládního závazku schválena do konce volebního období a má nastavit pravidla zajišťující obnovu zemědělské i lesní krajiny. Prosazení Politiky krajiny však brání úředníci ministra zemědělství Marka Výborného, kteří upřednostňují devastující praktiky lesního a zemědělského hospodaření. Takový postoj ohrožuje čerpání finančních prostředků v hodnotě miliard korun z Národního plánu obnovy, ve kterém se vláda zavázala Politiku krajiny schválit.
Na konferenci zorganizované k představení Politiky krajiny ministr životního prostředí Petr Hladík dnes uvedl: „My tady chceme splatit dluh. A ten dluh se jmenuje kolektivizace padesátých let. Soudruzi říkali, že si od přírody musíme vzít, co nám patří. A tak jsme se ke krajině chovali. Politika krajiny se týká tří resortů: životního prostředí, zemědělství a místního rozvoje. Byl bych nerad, kdybychom se na to dívali tím resortním pohledem. Je to naše odpovědnost do budoucna.“
Kabinet Petra Fialy se ke strategickému přístupu k ochraně krajiny zavázal již ve svém programovém prohlášení. V roce 2023 Vláda ČR uložila ministru zemědělství Markovi Výbornému, aby ve spolupráci s dalšími ministry připravil reformní Politiku krajiny a zajistil její dokončení tak, aby ji vláda mohla před koncem volebního období schválit.
Navzdory tomuto závazku úředníci ministerstva zemědělství realizaci Politiky krajiny dlouhodobě blokují, a ohrožují tím i její včasné schválení Vládou ČR. Pokud by přitom tato chybějící nadresortní strategie, která má za cíl sladit zájmy obyvatel, hospodářů a dalších generací v naší krajině, nebyla přijata, budou tím porušeny podmínky pro získání stovek miliard korun v rámci Národního plánu obnovy. Jeho důležitou součástí právě bylo nalezení shody o využití krajiny mezi Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí v podobě Politiky krajiny.
Česká republika se k zavedení krajinné politiky zaměřené na ochranu, správu a plánování krajiny zavázala již v roce 2004 ratifikací Úmluvy Rady Evropy o krajině. Přijetí Politiky krajiny je klíčové i z důvodu globálních a evropských závazků České republiky chránit biologickou rozmanitost. Na národní úrovni na sjednocení pod Politikou krajiny čekají desítky souvisejících politik, koncepcí, strategií a akčních plánů.
Dlouhodobá obstrukce Ministerstva zemědělství, které brání posunu dosažení cílů Politiky krajiny, je veřejným tajemstvím.
Politika krajiny má dle Vlády ČR „čelit úbytku biologické rozmanitosti a dopadům změny klimatu. V důsledku této situace přicházíme nejen o cenné ekosystémy a druhy, které jsou jejich součástí, ale i o ekosystémové služby, které využíváme. Je ohrožena potravinová bezpečnost, která je pro nás zásadní, stejně tak dostatek vody. Negativně je ovlivněno lidské zdraví. (…) Stav zemědělských a lesních ekosystémů v ČR je zásadně ovlivněn jejich historickým intenzivním a převážně ekonomicky orientovaným využitím, které navíc v lesních ekosystémech vedlo k plošnému odumírání smrkových porostů na nevhodných stanovištích v nižších nadmořských výškách. Náprava tohoto stavu je dlouhodobým, obtížným úkolem, který vyžaduje zásadní reformu přístupu k hospodaření v krajině směrem k udržitelným postupům.”
Jan Skalík z Hnutí DUHA řekl: „Vláda se zavázala, že Politiku krajiny schválí a podmínila tím i čerpání evropských miliard z Národního plánu obnovy. Kdyby ji nakonec vláda neschválila, bude to obrovský průšvih nejen pro další generace a naši přírodu. Ale i ministerstvo zemědělství by mělo vnímat, že zdržováním může způsobit velký průšvih pro náš státní rozpočet.”
Zdeněk Vermouzek z České společnosti ornitologické řekl: „V krajině často opakujeme stále stejné a známé chyby. Výsledkem je, že z ní mizí rozmanitost, mizejí druhy ptáků, motýlů i rostlin. Stále klesající indikátor ptáků zemědělské krajiny je jen jedním z ukazatelů tohoto nedobrého stavu. Politika krajiny by měla nastavit pravidla, která vyváží zájmy všech, kdo v krajině hospodaří, i kdo ji navštěvují nebo jinak využívají.”
Jan Freidinger z Greenpeace CZ řekl: „Česko se zavázalo k ochraně pestrosti živočišných i rostlinných druhů. A kriticky v tom selhává, především kvůli tomu, že se Ministerstvo zemědělství již desítky let nechce na vážno připojit k jejich ochraně. Pro úspěšnou adaptaci na probíhající změnu klimatu je stěžejní ochrana stávajících přírodních ekosystémů pro jejich přirozenou schopnost odolávat extrémním výkyvům, jako je např. sucho nebo povodně. Tedy dopady, které zásadně ovlivňují i zemědělce. Nepohneme se dopředu, dokud ministerstvo zemědělství, ale i další resorty nepochopí, že chránit naši krajinu musí být i jejich úkol.”
Lenka Fryčová z WWF řekla: „Politika krajiny je významná právě tím, že se pokouší propojit zájmy všech aktérů, kteří se k ní vztahují a v ní působí, ke společnému cíli: zdravé a produkční krajině. Je velmi důležité přestat stavět různé “resortní” zájmy proti sobě. Doufáme, že pan ministr zemědělství, stejně jako ostatní zástupci veřejné správy, pomohou facilitovat tento proces a pomohou zabránit tomu, abychom po sobě opět “stříleli” ze svých pofidérních zákopů dílčích zájmů, kdy ve výsledku prohrajeme všichni.”
