Češi se vrací k ruskému plynu. A teď budou mít ještě o důvod více. Německo od ledna zvýší poplatek za tranzit plynu přes své území, z 2,50 na 2,99 eura za megawatthodinu. Česko přitom už nyní podle agentury Bloomberg patří k několika zemím, které hatí celoevropskou snahu odstřihnout se od ruských dodávek energií. Taková snaha je skutečností uplynulých dvou let, po ruské invazi na Ukrajinu.
Česko podle Bloombergu sice v létě 2023 deklarovalo úplnou nezávislost na ruském zemním plynu a snížilo jeho dovoz prakticky na nulu. Nyní však ruský plyn opět dováží, a sice přes Slovensko.
Klíčovým důvodem, proč se Češi vrací k ruskému plynu, je právě poplatková politika Německa, jak ostatně potvrzuje i české ministerstvo průmyslu a obchodu. To ale přitom v době vrcholící energetické krize tvrdilo, že při případném nedostatku plynu z důvodu ruského zastavení dodávek se o něj právě Němci s Čechy solidárně podělí. Nyní ovšem tedy Němci činí pravý opak, když upřednostňují ryze své ekonomické zájmy, přes protesty sousedních zemí.
A protože tedy Němci sousedním zemím, včetně Česka, účtují za přepravu plynu zvláštní poplatek, plyn z východního směru je ještě o to cenově atraktivnější. A od Nového roku 2025 bude ještě více. Nyní daný poplatek přidává k běžné tržní ceně plynu osm procent, jak vypočítává banka Citigroup. V roce 2025 už by to tedy mělo být zhruba deset procent. Lze tak očekávat ještě další nárůst poptávky Česka po plynu z ruského směru, tedy po plynu ponejvíce ruském. Pokud tedy ten bude do EU ještě proudit (viz dále).
Některé země EU včetně Česka již dříve Německo vyzvaly, aby poplatek zrušilo, avšak zda jej Berlín skutečně přestane uplatňovat je nyní otázkou. Kvůli pádu tamní vlády kancléře Olafa Scholze a předčasným volbám příštího roku.
Z dat českého státního podniku Net4Gas vyplývá, že hned zhruba 95 procent plynu, který Česko dováží, pochází v tomto měsíci z ruského směru, ponejvíce z Ruska. Jen přibližně pět procent plynu je ze západního směru, tedy z Norska či z terminálů na zkapalněný plyn, kde si ČR už od roku 2022 pronajímá kapacitu. Nyní ale tuto pronajímanou kapacitu paradoxně prakticky vůbec nevyužívá.
Dokonce i část plynu, která do Česka proudí ze západního směru, může být ruského původu. Německý státní podnik SEFE totiž přepravuje do Francie ruský zkapalněný plyn v takovém objemu, že Francie letos vykazuje historicky rekordní dovoz právě zkapalněného plynu z Ruska. Část tohoto plynu ale posílá plynovodní sítí do zemí východní Evropy, zřejmě včetně Česka, jak agentuře Bloomberg sdělilo francouzské ministerstvo energetiky.
Otázkou tak je to, zda i v příštím roce bude do EU putovat ruský plyn nejen námořní cestou, nýbrž stále i tou potrubní přes Ukrajinu. Ta totiž neprodlouží letos končící smlouvu s Moskvou o tranzitu ruského plynu přes své území.
Slovenský prezident Peter Pellegrini minulý týden jednal o dodávkách plynu, v rámci takzvaného swapu s Ruskem, se svým ázerbájdžánským protějškem Ilhamem Alijevem, a to u příležitosti klimatické konference OSN v Baku. Alijev Pellegriniho ujistil, že je schopen posílat Slovensku přes Ukrajinu sice fyzicky ruský plyn, který však bude v rámci zmíněného swapu označen jako ázerbájdžánský. Takový plyn, jak vidíme dnes, by ovšem nemusel končit jen na Slovensku, nýbrž mohl by ve velkém putovat i do Česka. I české podniky a domácnosti by tak využívaly „ázerbájdžánský“ plyn, ve skutečnosti ruský, přestože podstatná část české veřejnosti zjevně žije v představě, že už Česko žádný ruský plyn neodebírá. Poté, co Němci zvednou poplatky za tranzit přes své území, bude „ázerbájdžánský“ plyn, ve skutečnosti ruský pro Česko cenově ještě atraktivnější.
Pilotní dodávka plynu na Slovensko již v režii ázerbájdžánského Socaru, namísto ruského Gazpromu, se uskuteční příští měsíc, jak minulý týden uvedl státní podnik Slovenský plynárenský priemysel – SPP.
Nad přepravou ruského plynu s visačkou „ázerbájdžánský“ přes ukrajinské území nakonec – možná překvapivě – přivře oči i sám Kyjev. Ukrajinská státní energetická společnost Naftogaz totiž tlačí na to, aby tranzit plynu v její režii neustal. Inkasuje totiž za něj nemalé poplatky. V přepočtu desítky miliard korun ročně. Když půjde formálně a smluvně o plyn ázerbájdžánský, „vlk se nažere a koza zůstane celá“. Kyjev se bude tvářit, že neví, že molekuly plynu, které přepravuje, vznikly v zemi, s níž válčí, a za toto popření reality zinkasuje desítky miliard za jejich přepravu na Slovensko a dále třeba i do Česka.
Ostatně, když se letos v létě ptali šéfa Naftogazu Oleksije Černyšova, zda mu popsaný swap nevadí, odvětil, „víte, v plynárenství se obchod dělá skrze swapy často.“
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
