Mezinárodní agentura pro energii varuje, že Ukrajina bude muset najít náhradu za ruský plyn, který nyní odebírá. Jinak jí hrozí již tuto zimu závažný nedostatek, zejména udeří-li tuhé mrazy.
V současnosti Ukrajina odebírá ruský plyn prostřednictvím takzvaného virtuálního zpětného toku. V jeho rámci Ukrajina na svém území a pro svoji potřebu zadržuje část ruského plynu, který Gazprom, plynárenský kolos ovládaný Kremlem, vyváží třeba do Maďarska či na Slovensko.
Ukrajina tak ruský plyn už formálně kupuje jako plyn z maďarských nebo slovenských zdrojů, za nějž také maďarské či slovenské straně platí, aniž by ovšem molekuly tohoto plynu do daných zemí EU doputovaly. Ukrajina si je odčerpává na svém území, kudy v současnosti ještě stále ruský plyn teče. Od ledna 2025 ale Kyjev tranzit ruského plynu přes své území již umožňovat nebude. Ukrajina se tak sama bude muset obejít bez ruského plynu, jejž si nyní ještě stále v rámci virtuálního zpětného toku odčerpává.
Podle čerstvé zprávy S&P Global Commodity Insights zaostává naplněnost ukrajinských zásobníků za cílovanou hodnotou (zde: https://www.spglobal.com/commodityinsights/en/market-insights/latest-news/natural-gas/102824-ukraine), což činí nutnost hledání náhrady za ruský plyn ještě naléhavější.
Ukrajina přestala plyn od Ruska přímým způsobem nakupovat v roce 2014. Od té doby však získává ruský plyn nepřímo, tedy v rámci zpětného toku z Maďarska, Slovenska a Polska. Tento původem ruský plyn – oficiálně vykazovaný jako plyn maďarský, slovenský či polský – ještě v roce 2021 pokrýval zhruba třetinu ukrajinské domácí spotřeby, jak uvádí americký think-tank Atlantic Council (zde: https://www.atlanticcouncil.org/blogs/ukrainealert/nord-stream-2).
Na ruském plynu je v současnosti závislá zejména jižní část Ukrajiny. Mnohde na ukrajinském území je dokonce výhodnější využívat ruský plyn než vlastní, ukrajinský, který v o to větším objemu může tedy Ukrajina vyvážet do slovenské plynovodní sítě, upozorňuje washingtonský think-tank Carnegie Endowment for International Peace (zde: https://carnegieendowment.org/russia-eurasia/politika/2024/02/the-final-countdown-will-russia-and-ukraine). Pokud Ukrajina přijde o dodávky ruského plynu, bude muset zásadně „překopat“ celý svůj systém plynovodní přepravy do jednotlivých částí země, dodává Carnegie Endowment.
Nyní se zdá, že je to ta pravděpodobnější varianta, i přes takováto úskalí. Od příštího roku se totiž tedy má Ukrajina obejít bez ruského plynu již zcela. Mezinárodní agentura pro energii proto upozorňuje (zde: https://www.spglobal.com/commodityinsights/en/market-insights/latest-news/natural-gas), že Kyjev bude muset výpadek v dodávkách nahradit zvýšením dovozu ze zemí střední a východní Evropy.
Zatím to totiž vypadá, že od příštího roku přes ukrajinské území nebude proudit nejen plyn ruský, ale ani ázerbájdžánský. Ukrajina, leč i třeba slovenský státní podnik SPP totiž dementují předvčerejší zprávu agentury Bloomberg (více o ní v předchozím článku: https://www.linkedin.com/pulse/slov), že Slovensko a Maďarsko jsou blízko uzavření dohody s Ázerbájdžánem. Ta měla oběma zemím EU umožňovat dovoz plynu, oficiálně deklarovaného jako ázerbájdžánský, přes ukrajinské území. Ukrajina by tak mohla v rámci virtuálního zpětného toku část tohoto plynu opět odčerpávat pro vlastní potřebu, jako si nyní odčerpává plyn ruský.
Pokud se ale přes ukrajinské území od roku 2025 nebude již přepravovat plyn do EU, ani ruský, ani jiný, Kyjev bude muset nahradit výpadek v dodávkách z jiného směru. A protože místo odběru ruského plynu na bázi virtuálního zpětného toku bude tedy muset navýšit odběr suroviny ze zemí střední a východní Evropy, svítá naděje pro Česko. Totiž ta, že alespoň část tohoto plynu by na Ukrajinu putovala za využití české tranzitní sítě, tedy z Německa a jeho přístavů a terminálů na zpracování zkapalněného plynu. Takže by Česko inkasovalo příslušné poplatky za tranzit.
Co více, nejde o poslední naději pro Česko a jeho zatím poloprázdnou soustavu plynovodů, potenciálně využitelných pro tranzit. Zdroje ukrajinské tiskové agentury RBC-Ukraine totiž říkají, že o plyn z východu by mohlo mít zájem Německo, i kdyby byl ruský. Pak by tedy tranzitem přes Česko proudil ruský plyn oficiálně označovaný jako ázerbájdžánský (zde: https://newsukraine.rbc.ua/analytics/who-pushes-ukraine-to-keep-russian).
V plynárenské branži je totiž veřejným tajemstvím, že plyn oficiálně deklarovaný jako ázerbájdžánský by zčásti či zcela byl ve skutečnosti plynem ruským. Ostatně zmíněná dementovaná zpráva Bloombergu hovoří o tom, že Ázerbájdžán by měl do EU dodávat 12 až 14 miliard metrů krychlových ročně. Přitom nyní celkový export Ázerbájdžánu do EU představuje nějakých 13 miliard kubíků – uskutečňuje se tranzitem výhradně přes Turecko. Takže plyn, který by tranzitem proudil přes Česko do Německa, by byl alespoň zčásti, pokud ne zcela, plynem ruským, kamuflovaným ovšem coby plyn ázerbájdžánský (více opět v předchozím článku: https://www.linkedin.com/pulse/slov3D).
Politicky by však v Česku – kde, jak se říká, se nic neutají – mohlo být veřejnosti obtížně vysvětlitelné, že stát s bezpečnostním zdůvodněním vykoupil plynovodní síť, jen aby jí tranzitně proudil opět plyn zčásti či zcela ruský…
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank
