Výrobní ceny v tuzemském průmyslu letos v září vzrostly o 0,6 procenta, tedy zhruba v souladu s očekáváním. Během samotného září dokonce průmyslové ceny klesly, o 0,2 procenta, avšak tento pokles nestačil na to, aby do záporu stáhl právě i meziroční údaj.
I tak je patrné, že v průmyslu nyní žádné zásadní inflační tlaky nevznikají. Česká národní banka se tedy nemusí obávat, že by právě z tohoto zdroje mohly pramenit možné tlaky zprostředkovaně oživující spotřebitelskou inflaci. Nabízí se tak otázka, kterou si nyní klade stále širší okruhy ekonomů, a sice, zda nynější nastavení měnové politiky ČNB není až příliš restriktivní a zda zbytečně vysoké úrokové sazby nedusí i právě průmyslovou výrobu. Zvláště pak poté, co ČNB minulý týden rozhodla od příštího roku navýšit sazbu povinných minimálních rezerv bank z dvou na čtyři procenta. Tento krok má rovněž ve výsledku měnověpoliticky spíše restriktivní ráz.
Ceny v průmyslu stagnují z důvodu meziročního poklesu cen surovin v čele s ropou a zemním plynem, ale i z důvodu útlumu, kterým průmysl prochází soustavně už vlastně 2,5 roku. Útlum souvisel nejprve s dopady invaze Ruska na Ukrajinu v podobě například výrazně zdražujících energií, nyní se přidávají strukturální potíže typu ztráty konkurenceschopnosti německé, a potažmo evropské průmyslové výroby v globálním měřítku. Vzhledem k trvalejší povaze těchto potíží nelze očekávat rychlé zásadní oživení tuzemské a evropské průmyslové výroby, tedy ani výraznější poptávkové cenové růsty v průmyslové výrobě. Jistou vzpruhu by průmyslu mohl zajistit další pokles úrokových sazeb, u nás i v eurozóně, který je nyní obecně vyhlížený pro zbytek roku letošního i rok příští.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank
