Výzkumná služba Evropského parlamentu vydala minulý týden přehled, jak se daří naplňovat strategii Farm to Fork (Od zemědělce ke spotřebiteli), zemědělskou součást Green Dealu. Většinu důležitých iniciativ se nepodařilo prosadit nebo je stále v jednání. Dle Hnutí DUHA se tak potvrzuje, že tzv. Green Deal za problémy zemědělců nemůže a jeho vhodná implementace by je mohla naopak řešit.
Mezi Evropskou komisí nikdy nezveřejněné návrhy patří například zásadní nařízení o udržitelných potravinových systémech, které mělo podpořit udržitelné potraviny v rámci celého distribučního řetězce. Mělo řešit udržitelná kritéria pro dovoz potravin ze třetích zemí nebo pro další aktéry (např. obchodní řetězce), po kterých protestující zemědělci často volají. Dále také například pobídky pro udržitelné potraviny ve veřejném a školním stravování. Pod tlakem agrobyznysu však nařízení Evropská komise nakonec nezveřejnila.
Jednáními neprošla také regulace k omezení pesticidů, která měla nahradit neúčinnou směrnici z roku 2009 a přispět tak k větší nezávislosti zemědělců na zdražujících vnějších vstupech a k zastavení degradace půd.
Z balíčku na lepší welfare chovaných zvířat Evropská komise zveřejnila jen část zaměřenou na transport zvířat, ale již ne části zaměřené na zlepšení životních podmínek nebo porážek zvířat.
Nebyl také představen návrh na zelené označování potravin pro zvýšení uvědomělé volby spotřebitele nebo návrh pro minimální kritéria pro udržitelnost potravin ve veřejném stravování. Závazné cíle ke snižování potravinového odpadu byly navrženy komisí mnohem slabší než ve strategii Farm to Fork.
Důvodem pro tyto neúspěchy je přitom i silný odpor agroprůmyslových korporací, které se od počátku snažily opatření k udržitelnějšímu zemědělství a potravinovému systému potlačit.
Mezi návrhy, které se naopak daří projednávat a které mají podporu agrobyznysu, patří kontroverzní prvky jako legislativa k novým GMO, tzv. novým genomickým technikám nebo pravidla pro uhlíkové offsety v zemědělství.
Mezi úspěšná opatření pak patří např. opatření ke zlepšení sběru dat o pesticidech (které však zatím nebylo implementováno) nebo k usnadnění uvedení na trh biologických přípravků pro ochranu rostlin.
Kritika Zelené dohody je součástí některých zemědělských protestů v různých zemí Evropy, ale ne všech. Ze strany velkoprůmyslového zemědělství, v Evropě zastoupené organizací Copa Cogeca a v ČR Agrární komorou nebo Zemědělským svazem, je snaha Zelenou dohodu zcela zrušit. Menší zemědělci sdružení například ve hnutí Via Campesina, nebo zemědělské odbory (kromě českých odborů zastupovaných Bohumírem Dufkem, jedním z organizátorů protestu 19. ledna) ale Zelenou dohodu podporují.
Martin Rexa, koordinátor zemědělské kampaně Tohle žeru Hnutí DUHA, řekl: „Jen několik měsíců před koncem mandátu se ukazuje, že většina tzv. Green Dealu v zemědělství se nepodařilo vůbec realizovat. Může za to i systematický odpor agroprůmyslového byznysu. Mnohá opatření by přitom mohla řešit problémy, na které si dnes mnozí protestující zemědělci stěžují. Například dovoz potravin ze třetích zemí s horšími ekologickými standardy nebo zkrácení distribučních řetězců tak, aby zemědělci nemuseli být při odbytu závislí na oligopolu obchodních řetězců.
Dokresluje to, že se po Evropě sice protestuje mimo jiné proti chiméře zvané Green deal, ale ten se ještě v realitě vůbec nezhmotnil. Současné problémy zemědělců, jako jsou současné nízké výkupní ceny produktů nebo vysoké ceny hnojiv a pesticidů, totiž se zelenými požadavky většinou vůbec nesouvisí.
Evropské zemědělce je potřeba podpořit v sociální rovině a zajistit jim důstojné podmínky pro život. Řešením však není škrtání zeleného směřování, protože bez něho v budoucnu zemědělství nepřežije.”
