Ministerstvo zemědělství chce na základě povolení od Evropské komise umožnit zemědělcům rozorat úhory a další prospěšné plochy pro stále chřadnoucí přírodu. Ty jsou přitom jednou z hlavních ekologických podmínek zemědělských dotací ze Společné zemědělské politiky (SZP). Důvody zatím ministerstvo nezveřejnilo. V lednu také navrhlo odložit nové podmínky pro ochranu půdy před vodní erozí o další rok. Jedná se tedy o další rychle za sebou navržené zásadní oslabení ekologických ambic Strategického plánu SZP. Nově navržená výjimka přitom skutečné problémy zemědělců nevyřeší, napsaly ekologické organizace ministrům Výbornému a Hladíkovi v otevřeném dopise.
Výjimka z opatření tzv. “neprodukčních ploch”, které mělo pomoci zvrátit úbytek biodiverzity a posílit celkovou ekologickou stabilitu zemědělské krajiny včetně adaptace na klimatickou změnu, má platit již pro tento rok. V rámci podmínky musí zemědělci pro získání dotací od roku 2023 vyčlenit alespoň 3 % orné půdy pro krajinné prvky, půdu ležící ladem (květnaté nebo travnaté úhory) nebo ochranné pásy. Další 4 % pak mohou plnit i např. produkčním pěstováním vojtěšky, hrachu nebo meziplodinami. Výjimka od Evropské komise umožní zemědělcům plnit všech 7 % pouze produkčními plodinami a postupy, které mají z pohledu biodiverzity omezenou hodnotu.
Ministerstvo zemědělství chce navíc výjimky využít i pro titul tzv. celofaremní ekoplatby, která má mít jasné environmentální benefity oproti základní platbě na hektar. Již loni přitom ministerstvo zásadně podmínku ploch pro přírodu oslabilo, když zemědělcům umožnilo pro rok 2023 a 2024 úhory vykazovat jen formálně na loukách a pastvinách místo na orné půdě.
Výjimka přitom dle ekologických organizací nepovede k řešení skutečných problémů evropského ani českého zemědělství, zbytečně polarizuje debatu a vede do slepé uličky. Nezajistí důstojné podmínky a příjmy zemědělcům, ani nevyřeší nízké výkupní ceny komodit, a přitom oddálí adaptaci krajiny a zemědělství na dopady klimatické změny a nápravu přetrvávajícího úbytku biodiverzity. V otevřeném dopise proto organizace ministry Výborného a Hladíka vyzvaly, aby rozhodnutí přehodnotili.
Evropská komise výjimku zdůvodňuje zejména snahou ulevit zemědělcům ze zemí (zejména na jihu Evropy), které byly v minulém roce zasaženy extrémními klimatickými událostmi, jako jsou sucha, požáry nebo povodně. Evropské ekologické organizace však komisi kritizují, že zaváděné rozvolnění je pouhým “obětním beránkem” ve snaze uspokojit snadnými ústupky zemědělce, kteří v některých zemích Evropy protestují za důstojné příjmy a nerovné podmínky na trhu. Česko navíc minulý rok těmito událostmi nebylo výrazněji zasaženo.
Ministerstvo návrh na výjimku spolu s návrhem odkladu protierozních podmínek na podzim 2025 předkládá na jednání Monitorovacího výboru Strategického plánu Společné zemědělské politiky (dále MV SZP) 9. února. Ten se k návrhu vyjádří a ministerstvo poté odešle návrhy Evropské komisi. Ministerstvo přitom nepředložilo k návrhu žádná data ani důvody, proč chce podmínky oslabit, a přitom chce na jednání změnu od MV SZP ihned odsouhlasit.
Jde tedy o další z řady oslabení ekologických ambic nových zemědělských dotací. Kromě odkladu protierozních pravidel o rok a půl byla také seškrtána ambice omezit v erozně ohrožených oblastech maximální velikost monokultury na 10 ha; omezení se dle původního Strategického plánu mělo od tohoto roku rozšířit ze 4 na zhruba 16 % půdy, ale nedošlo k tomu. Ministerstvo také selhává v podpoře krajinných prvků a postavilo se proti ambicióznímu omezování pesticidů v Evropě.
Martin Rexa, koordinátor zemědělské kampaně Tohle Žeru Hnutí DUHA, řekl: „Tyto návrhy, ať už ze strany Evropské komise nebo ministerstva, jen staví falešnou zeď mezi zemědělce a ochranu přírody. Zemědělcům je potřeba zajistit důstojné příjmy a stabilitu, po kterých protestující zemědělci v Evropě volají. Ale ekologická legislativa není jejich nepřítelem a politici by ji neměli pro laciné body obětovat.
Ministr Výborný zatím ve své funkci pouze oddaluje nebo oslabuje environmentální snahy. Je to pro nás zklamání, čekali jsme od něho více. Oddalování adaptace krajiny a podpory biodiverzity zemědělcům v dlouhodobém výhledu uškodí a v krátkodobém jim férové příjmy nezajistí.”
Václav Zámečník, zemědělský specialista České společnosti ornitologické, uvedl: „Odborná obec se shodne na faktu, že v zemědělské krajině dochází k trvalému poklesu biodiverzity a bez posílení její ekostabilizační funkce budeme svědky rostoucí zranitelnosti farem vůči povodním, suchu a erozi. Slibně nakročenou cestu k udržitelnějšímu hospodaření ale brzdí politická rozhodnutí na evropské i národní úrovni. Zrušení skutečně neprodukčních ploch přispěje ke zvýšení produkce na již nasyceném trhu a příjmy zemědělců se tím rozhodně nezvýší. Současně se bude dále prohlubovat závislost zemědělců na vnějších vstupech, jako jsou hnojiva a pesticidy.”
Alžběta Procházková, zemědělská expertka WWF v Česku, dodala: „Do zemědělských dotací teče každý rok přibližně třetina rozpočtu Evropské unie. I přes tuto závratnou částku se nedaří nastavit podmínky tak, aby zemědělci mohli za důstojných podmínek produkovat kvalitní potraviny a zároveň zemědělská činnost nedevastovala životní prostředí. Obojí je nutné pro budoucnost Evropy a jedno s druhým souvisí. Pokud ochranu životního prostředí budeme stále odsouvat, budou se i problémy zemědělců dále prohlubovat.”
