Reálná mzda se v letošním třetím čtvrtletí propadla už osmé čtvrtletí v řadě. To je suverénně nejvytrvalejší a nejsoustavnější pokles reálných mezd – a tedy životní úrovně lidí – v celé novodobé historii ČR. Dosud se reálném vyjádření mzdy propadaly nejdéle čtyři čtvrtletí v řadě, a to po měnovém otřesu a následné krizi let 1997 a 1998. V letošním třetím čtvrtletí však propad reálných mezd citelně zpomalil. Meziročně vykázal úroveň minus 0,8 procent, takže se jedná vlastně o nejlepší výsledek reálných mezd, resp. jejich nejslabší meziroční pokles, za celé období od poledního čtvrtletí roku 2021. Loni ve druhém a třetím čtvrtletí se reálné mzdy propadaly i o více než deset procent.
V letošním čtvrtém kvartále, jež právě probíhá, by se vývoj reálných mezd mohl překlopit konečně do plusu, a to zejména díky stabilizované inflaci, kterou však v meziročním pohledu opticky zvedá ponížená základna loňského roku, kdy byl v posledním čtvrtletí zaveden energetický úsporný tarif. Teprve v příštím roce se tak Češi dočkají vskutku viditelnějšího a trvalejšího růstu reálné mzdy. Za celý příští roky by měl tento růst činit 3,5 procenta.
Dnes zveřejněný pokles reálných mezd je zhruba v souladu s očekáváním trhu. Z hlediska České národní banky tudíž jde o další důkaz, že tuzemská ekonomika nečelí mzdově-inflační spirále. Centrální bance by i proto nemělo nic bránit zahájit snižování úrokových sazeb už záhy, nejspíše na měnověpolitickém zasedání v únoru příštího roku.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
