Za prvních osm měsíců letošního roku je schodek státního rozpočtu sice meziročně nižší o 66,9 miliardy korun. Jenže za poklesem schodku je výhradně vyšší daňový výběr. Na daních a pojistném totiž stát od ledna do srpna vybral meziročně o 91,1 miliardy korun více.
Pokud by tedy vláda vybírala daně a pojistné na úrovni loňského půlroku, bude její příslušný příjem o 91,1 miliardy korun nižší. A schodek rozpočtu by tak byl za letošních prvních osm měsíců roku meziročně o 24,2 miliard korun vyšší.
Válka na Ukrajině a její dopady si žádají dodatečné výdaje. Jenže loni v prvním pololetí zase ještě „úřadoval“ covid, dokonce hrozily plošné lockdowny třeba průmyslu. Právě kvůli covidu, ale také nižší inflaci byly loni daňové příjmy o oněch 91,1 miliardy korun nižší. Fialově vládě tedy dopomáhá k vyššímu daňovému výběru předně nikoli její vlastní úsilí, ale skutečnost že skončil covid a že se rozjela inflace.
Fialův kabinet za prvních zhruba devět měsíců své vlády – a de facto již po dvou novelách původního rozpočtu Babišovy vlády – neuskutečňuje žádné opravdu viditelné úspory. Nejprve sice seškrtal původní rozpočet Babišovy vlády, ale tyto škrty z velké části bere nyní zpět, když počítá se schodkem 330 miliard korun, a ne s 280 miliardami jako ještě donedávna.
Dnes zveřejněný první návrh státního rozpočtu na příští rok, s výhledem do let 2024 a 2025 je celkově nedostatečně ambiciózní, ovšem alespoň představuje určitý pozitivní posun v porovnání s rámcovým materiálem, který vláda projednávala v červnu a který črtal až do roku 2025 schodky kolem 300 miliard korun. Pro příští rok vláda předběžně počítá se schodkem 270 miliard korun, v dalších letech pak s deficitem 250, resp. 230 miliard korun.
Pokud by ovšem vláda letech 2023 až 2025 „stáhla“ schodek na nyní navrhované úrovně 230 až 270 miliard korun, nejpozději roku 2025 mohla zásadně přispět ke snížení celkového deficitu tuzemských veřejných financí pod úroveň tří procent HDP. Ta je zásadní, neboť tříprocentní hranice představuje jedno z kritérií pro přijetí eura.
Vládě tak opravdu výrazně pomáhá – a ještě pomůže – vysoká inflace. Ta totiž bude letos i v příštích letech tím vůbec nejpodstatnějším důvodem, proč se nakonec může podařit stáhnout deficit veřejných financí pod úroveň maastrichtského kritéria. Fialova vláda by tak mohla směle deklarovat splnění svého klíčového slibu, jímž je právě snížení deficitu veřejných financí na či pod tříprocentní úroveň do konce svého řádného funkčního období.
Svůj klíčový slib však v takovém případě současný kabinet splní nikoli ani tak na základě svého vlastního úsilí v rozpočtové oblasti – tedy nikoli na základě zásadní redukce výdajů nebo nalezení významných nových příjmů. Nýbrž na základě inflace. Inflace nafukuje nejen vládní daňové příjmy, ale také výdaje, zejména však nafukuje celý nominální hrubý domácí produkt ČR. Jestliže se tedy vládě podaří udržet v příštích letech schodky v pásmu 230 až 270 miliard korun, z důvodu inflačního nafouknutí ukazatele nominálního HDP budou tyto částky v běhu příštích let stále méně a méně významným podílem na celkovém rozsahu inflačně se nafukující ekonomiky.
Celkový veřejný dluh ČR k poměru k HDP by tudíž ani do roku 2026 neměl překročit úroveň 43 procent. Neměl by se tedy počínaje letoškem a konče právě rokem 2026 dostat z pásma 41 až 43 procent HDP. Tuzemské veřejné finance tak zůstanou s přehledem pod úrovní takzvané dluhové brzdy, jež odpovídá úrovni 55 procent HDP. A vlastně už nyní lze hovořit o tom, že jsou a zůstanou stabilizované (pokud ovšem nenastane třeba trvalejší úplné přerušení dodávek ruského plynu do EU).
Vysoká inflace je tedy pro Fialovu vládu vlastně svým způsobem požehnáním. Umožní ji splnit klíčový volební slib, aniž by příliš „musela hnout prstem“. Reálně prostě velkou část dluhu splatí místo Fialovy vlády občané v podobě vyšších cen a znehodnocené české měny. A řada z nich za to ještě Fialově vládě zatleská a poděkuje – až jim kabinet před volbami vítězoslavně sdělí, že ozdravil veřejné finance a že Česko opět po letech splňuje maastrichtské kritérium deficitu.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
